Černá kuchyně pro nás není jen otázka, jestli zvolit lamino nebo dýhu. Paleta materiálů je mnohem širší a právě to nás na černé baví nejvíc. Pracujeme s ocelí, mořenou dýhou, kamenem, masivním dřevem, stěrkou nebo sklem – a každý z těch materiálů reaguje na světlo úplně jinak.
Máme rádi povrchy, které nejsou úplně mrtvé. Dýha má své místo právě díky kresbě a odleskům proti světlu, ocel díky přirozené nepravidelnosti, stěrka díky jemné struktuře a kámen díky výrazné kresbě. Černá pak není jen barva, ale způsob, jak do kuchyně dostat hloubku a materiálovost.
Stejně tak černá kuchyně se dřevem nemusí znamenat jen kombinaci dvou dekorů. Může proti sobě stát černá ocel a masivní kouřový dub, černý ostrůvek a dýhovaná sestava nebo kámen s tmavě mořeným dřevem. Důležité je, aby jednotlivé materiály fungovaly spolu – ne aby byly jen všechny černé.
Černá kuchyně nemusí znamenat lak nebo lamino. Ve VANGUARDU jsme místo klasického povrchu použili ocelové pláty. Nejraději pracujeme s ocelí taženou za tepla. Není dokonale jednolitá, má vlastní kresbu a drobné nepravidelnosti, takže ani velká černá plocha nepůsobí ploše. Ocel se ohýbá přes deskovinu, což zároveň umožňuje čistě vyřešit hrany nábytku. Surovou ji ale nenecháváme. Jednak by nebyla příjemná při každodenním používání, jednak by z ní byl cítit typický kovový pach. Povrch proto voskujeme. Zůstane voděodolný, příjemný na dotek a dostane skoro hedvábnou strukturu, aniž by přišel o svou přirozenou kresbu.
Ocel můžeme kombinovat s dýhou, ale fungují i méně očekávaná spojení. V bytě JIŘÍHO Z PODĚBRAD na jsme ji například spojili s mramorem. Kombinaci mramoru a dřeva bychom si dobrovolně nevybrali. Vedle černé oceli ale mramor funguje úplně jinak – méně uhlazeně a mnohem přesvědčivěji.
U černé kuchyně s kamenem nemusí kámen skončit jen na pracovní desce. Ve vzorovém loftu VANGUARD tvoří základ černě mořená dubová dýha a kámen jsme vytáhli z pracovní plochy také na část kuchyňských dvířek. Na čela ale nemůžeme použít běžnou desku z přírodního kamene – byla by příliš těžká. Proto pracujeme s umělým kamenem, který umožní stejný materiál použít na pracovní desku i na nábytek. Kuchyň pak nepůsobí jako černá sestava, na kterou se nakonec položila kamenná deska. Oba materiály spolu opravdu souvisejí.
Jinak jsme s kamenem pracovali v loftu HŘEBENKY. Tady stojí tmavá kuchyň v otevřeném prostoru s pohledovým betonem a ocelovým schodištěm a kamenný ostrůvek dostal mnohem větší roli. Výrazná kresba jde až do měděných odstínů a proti velkým tmavým plochám funguje skoro jako samostatný objekt. Černá kuchyně má jednu příjemnou vlastnost: snese opravdu výrazný kámen. Nemusíme automaticky hledat nenápadnou desku, která se bude snažit zmizet. Pokud má prostor dost světla a velikost, může být právě kresba kamene jednou z věcí, které kuchyň postaví.
To je kombinace, kterou lidé hledají často. My si pod ní ale úplně nepředstavujeme černé lamino doplněné dekorem dubu. V projektu HRADBY jsme ji vzali doslova. Černou tvoří voskovaná ocel a proti ní stojí masivní kouřový dub. Ocelová jsou dvířka hlavní kuchyňské sestavy, zatímco středový ostrůvek je celý ze dřeva a završuje ho nerezová pracovní deska. Ani ostrůvek není obyčejný dřevěný blok. Jeho povrch jsme poskládali jako 3D plochu z různých tlouštěk masivního dubu. Vznikl reliéf, který se mění podle světla a úhlu pohledu. Je to trochu víc práce než udělat rovné čelo. Ale také je to přesně ten rozdíl, kvůli kterému má smysl dělat nábytek na míru. Masiv navíc nekončí u pohledových ploch. Dřevěné jsou i korpusy a vnitřky zásuvek. Takže ani po otevření kuchyně nepřijde obvyklé překvapení v podobě úplně jiného materiálu uvnitř. Nábytek funguje stejně dobře zavřený i otevřený.
Opačně jsme černou a dřevo poskládali při rekonstrukci vily VINOHRADY . Černý je především kuchyňský ostrůvek, zatímco vysoké skříně zůstávají dýhované. Černá tedy nemusí ovládnout celou kuchyň. Někdy stačí jeden výrazný objem a většinu velkých ploch může převzít dřevo. Na téhle kombinaci nás nezajímá jen kontrast černé a hnědé. Mnohem důležitější je kontrast skutečných materiálů – kovu a masivního dřeva, jejich struktury, kresby, povrchu a způsobu, jakým budou časem stárnout.
A pak je tu naše oblíbená černá stěrkovaná kuchyně. Lamino používáme opravdu jen výjimečně, takže když chceme jednolitou tmavou plochu, hledáme raději materiál, který má vlastní strukturu a zároveň něco vydrží.
V projektu MARNA jsme proto kuchyň obložili černou stěrkou. Stěrka je odolná, dobře omyvatelná a pro použití v kuchyni velmi praktická. Zároveň nikdy není úplně plochá a sterilní. Má jemnou nepravidelnost a podle dopadajícího světla se její povrch lehce mění. Doplnili jsme ji decentními měděnými detaily a stejný materiál jsme použili i na jídelní stůl. Kuchyň navíc není samostatný kus nábytku přistavený ke stěně. Je součástí středového jádra bytu a spolu s ním tvoří kompaktní černý box, kolem kterého se organizuje hlavní obytný prostor. A právě tady je dobře vidět další možnost: kuchyň nemusí být jen vybavení místnosti. Může se stát přímo součástí architektury interiéru.
Černé sklo má jednu výhodu, kterou žádný jiný materiál neumí úplně stejně: může něco ukázat a zároveň schovat. Když sklo zatmavíme, obsah skříněk zůstává čitelný jen jako obrys. Kuchyň tak nepůsobí jako otevřená vitrína, ale zároveň není úplně uzavřená. Právě tahle práce s průhledností a odleskem nás na černém skle baví.
U rekonstrukce PLZEŇSKÁ jsme použili zatmavené sklo právě proto, aby se to, co je uvnitř, vizuálně trochu upozadilo. Sklo ale pořád reaguje na světlo a proti matným nebo strukturovaným povrchům přidává další vrstvu.
Druhou možností je černé neprůhledné sklo. Ve vile LUKA jsme ho kombinovali se šedými plochami. Tady už sklo nepracuje s tím, co je za ním, ale hlavně s leskem a odrazem. Černá tím získá úplně jiný výraz než u stěrky, dýhy nebo oceli. Sklo je proto dobré tam, kde nechceme další výraznou kresbu materiálu, ale spíš hloubku, odlesk a proměnu podle světla.
Kov nemusí být jen materiál, ze kterého uděláme černou kuchyň. Někdy funguje přesně opačně: černou potlačíme do pozadí a barevný kov necháme vystoupit dopředu.
V LOUNGE PSN jsme černou kuchyňku doplnili perforovanými mosaznými plechy a mosazným kovolaminátem. Černá zástavba tvoří klidný základ, zatímco mosaz díky perforaci, struktuře a odrazu světla převezme hlavní roli.
Podobný princip jsme použili i při rekonstrukci bytu PAŘÍŽSKÁ, kde se mosaz objevuje jako výrazná materiálová vrstva interiéru. Nejde tedy jen o pár kovových úchytek. Kov může tvořit celou pohledovou plochu a černá mu naopak vytvoří pozadí. To je další důvod, proč se nám černá v kuchyních dobře používá. Nemusí být vždy hlavním materiálem. Umí se stáhnout a nechat vyniknout něco výraznějšího – mosaz, nerez, kámen nebo dřevo.
Neexistuje jeden nejlepší. A vlastně ani jedna správná černá kuchyně.
Ocel má vlastní kresbu a funguje dobře tam, kde nechceme dokonale uniformní povrch. Kámen dovolí pracovat s výraznou strukturou a může z ostrůvku udělat hlavní objekt prostoru. Masivní dřevo černou změkčí, ale nemusí z ní dělat obligátní kombinaci černá–dub. Stěrka je dobrá ve chvíli, kdy chceme jednolitou plochu, která má přesto vlastní strukturu a zvládne běžný provoz. Sklo přidá odlesk, hloubku nebo částečnou průhlednost a barevný kov naopak dovolí černou stáhnout do pozadí.
Při návrhu proto nezačínáme otázkou, který černý dekor vybrat ze vzorníku. Spíš řešíme, co má kuchyň v prostoru dělat, jak velká bude její plocha, kolik má kolem sebe světla a s jakými dalšími materiály bude sousedit. Černá barva je až jedna část výsledku.
— Pojďme se potkat!
Máte projekt, který byste s námi chtěli řešit? Vyplňte krátký dotazník a my se Vám ozveme!
od Radky - 26. 8. 2026