Umění, architektura a produkt: jeden celek

Pro výrobce dveří DORSIS jsme v pražské Bold Gallery navrhli výstavní instalaci, která spojila dveřní systémy, architekturu a obrazy Radky Bodzewicz. Místo klasické produktové prezentace vznikly dva pohyblivé objekty, ve kterých se dveře staly součástí samotného uměleckého díla.

Když jsme dostali od DORSIS zadání připravit prezentaci dveří v Bold Gallery, bylo od začátku jasné, co dělat nechceme. Postavit do galerie několik zárubní, zavěsit do nich různé typy dveří a vedle vysvětlit jejich technické parametry.

Dveře jsou navíc trochu nevděčný exponát. Klasické dveřní křídlo toho ve chvíli, kdy se na něj jen díváte, příliš nepředvede. Zajímavé začne být až ve chvíli, kdy se pohne. Místo produktové prezentace jsme proto začali přemýšlet o instalaci, ve které se budou prolínat tři věci: produkt, umění a architektura. Ani jedna z nich neměla být jen doplňkem těch ostatních.

Dveře, které nejsou jen dveřmi

DORSIS nám neurčil konkrétní výrobek. Výběr dveřních systémů byl na nás, a tak jsme hledali ty, na kterých lze ukázat něco víc než povrch nebo detail zárubně. Vybrali jsme dva různé principy. Posuvný systém, který se otevírá automaticky na pohybové čidlo, a pivotové dveře, jejichž jednotlivá křídla se otáčejí synchronně.

Do dvou oddělených prostor Bold Gallery jsme navrhli dva mohutné samonosné rámy. Ne jako stěny, ke kterým jsou připevněné dveře, ale jako samostatné objekty vložené doprostřed galerie. Už první studie pracovala s barevnými a průsvitnými plochami, které se při pohybu dveří skládají přes sebe. Chtěli jsme využít toho, co dveřní mechanismus umí, místo abychom ho schovali za samotnou instalaci.

Pohyb jako součást obrazu

Právě pohyb se stal jednou z hlavních částí návrhu. U posuvného systému se jednotlivé panely zasouvají přes sebe. U pivotových dveří se natáčejí a jejich vzájemná poloha se mění podle toho, odkud se na instalaci díváte. To nás přivedlo k myšlence, že pohyb nemusí měnit jen dveře. Může měnit i samotný obraz.

Společně s Radkou Bodzewicz jsme proto vybraly dva její výrazné obrazy a rozdělily je mezi jednotlivé dveřní panely. Fragmenty díla se při otevírání překrývaly, rozpadaly a znovu skládaly. Obraz tak nebyl nikdy úplně stejný. 

A dveřní mechanismus přestal být jen technickým řešením. Začal přímo určovat, jak člověk umění v prostoru vnímá.

Umění není dekorace

Od začátku bylo jasné, že nechceme do galerie umístit produkt a kolem něj pověsit několik obrazů. Umění nemělo sloužit jako barevná kulisa dveřím a dveře zase neměly být jen netradičním podkladem pro obrazy. Chtěli jsme, aby se obojí prolnulo. Podobný princip řešíme i v interiérech. Když o umění víme od začátku, může architektura vznikat společně s ním. Psali jsme o tom v článku Umění v interiéru: když se stane součástí architektury. Tady jsme ale šli ještě o krok dál – umění se propojilo nejen s prostorem, ale přímo s výrobkem a jeho pohybem.

Výběr umělce jsme řešili společně s Bold Gallery a ukázalo se, že ani taková spolupráce není samozřejmá. První oslovený umělec o propojení volného umění s komerčním produktem nestál. S Radkou Bodzewicz to fungovalo přesně opačně. Byla otevřená tomu, že s jejími obrazy budeme dál pracovat, dělit je na jednotlivé části a nechat je měnit prostřednictvím pohybu dveří. Právě díky tomu nevznikla expozice, ve které stojí vedle sebe umění a výrobek. Vznikla jedna instalace.

Na červené to celé stálo

Ještě před konkrétním výběrem obrazů jsme věděli, že nechceme jít do neutrálního řešení. Od začátku nás zajímala červená, oranžová, průsvity a vrstvení barev. Je to vidět už v původním konceptu, kde pracujeme s překrýváním transparentních ploch a barevných vrstev. Výběr konkrétních prací Radky Bodzewicz tenhle směr definitivně ukotvil. Při hledání výsledného odstínu jsme červené porovnávali přímo s malbou. Nakonec jsme neudělali červené jen velké rámy, ale celé konstrukce dveří. Pro nás to byl trochu výstup ze zajetého barevného schématu. V projektech většinou pracujeme s omezenější paletou. Tady by ale neutrální rám podle nás nedával smysl. Výrazné obrazy jsme nechtěli zklidňovat. Červený rám, červená konstrukce dveří, fragmenty malby a pohyb se spojily do jednoho celku.

Produkt bez veletržního efektu

DORSIS potřeboval ukázat dveře. To ale neznamenalo, že musí vzniknout klasická produktová prezentace. Technologie přitom z instalace nezmizela. Naopak. Posuvný systém byl zajímavý právě proto, že při pohybu měnil obraz. Pivotové dveře díky otáčení vytvářely stále jiné pohledy a automatické otevírání přidalo instalaci další dynamiku. Produkt se nestal méně důležitým tím, že nebyl vystavený jako vzorek. Jeho funkce se stala základem celého konceptu. To je podle nás podstatný rozdíl mezi prezentací produktu a prostorovým konceptem značky. Není nutné výrobek postavit doprostřed místnosti a říct: dívejte se, tohle prodáváme. Může být součástí něčeho, co funguje samo o sobě.

Čtyři strany, jeden celek

Výsledná instalace vznikla spoluprací čtyř různých stran: DORSIS jako výrobce, Radka Bodzewicz jako umělkyně, Bold Gallery a OOOOX jako autor prostorového konceptu. Nikdo z nich přitom neměl být jen dodavatelem něčeho pro ty ostatní. Galerie nebyla pronajatá místnost. Umění nebylo dekorací. Dveře nebyly produktovým vzorníkem. A architektura neměla všechno jen úhledně poskládat dohromady. Každá část měla vlastní roli a zároveň byla závislá na těch ostatních. Výsledná instalace se stala součástí výstavy Brána do jiných světů v Bold Gallery.

Na vernisáži jsme instalaci ještě posunuli dál. Galerie se zhasla a kolem červených rámů se objevila pára. Fungovalo to skvěle, ale byla to už jen poslední vrstva celé prezentace. Samotný koncept na tom nestál a oba objekty zůstaly součástí výstavy po celou dobu. Nakonec se podařilo spojit všechny části tak, že žádná nemusela ustupovat té druhé.

Výstava pořád fungovala jako výstava Radky Bodzewicz a její obrazy nezmizely za produktem. Zároveň ale dveřní systémy DORSIS nebyly jen technickým doplňkem – jejich pohyb byl jednou z věcí, které celou instalaci vytvářely.

Pro návštěvníka galerie tak nebylo nutné vědět, že se dívá na prezentaci výrobce dveří. A architekt nebo designér si naopak mohl velmi dobře všimnout, co jednotlivé systémy umějí. Právě to nás na výsledku bavilo nejvíc. Nic nepůsobilo jako něco, co bylo do výstavy přidané navíc. Umění, produkt i prostor do sebe zapadly přirozeně.

od Radky - 26. 8. 2026