Půdní byt OSTROVSKÉHO
Půdní byt už jednou rekonstrukcí prošel. A na první pohled to vlastně nevypadalo, že by potřeboval další. Stačilo ale vystěhovat nábytek a začalo být jasné, že pod sjednocenou bílou a šedou se schovává spousta věcí, které byly vyřešené spíš na oko než doopravdy. Nechtěli jsme z podkroví vytěžit maximum pokojů. Naopak. Byt jsme navrhli pro jednoho až dva lidi, kteří chtějí po práci především prostor, klid a pohodlí. Dispozici jsme proto měnili jen tam, kde to mělo skutečný smysl: zvětšili koupelnu, přidali šatny a upravili schodiště. Větší proměna se odehrála v tom, jak celý mezonet funguje a jak spolu jednotlivé části komunikují.
Kuchyně místo cesty k oknu
Původní kuchyňská linka pokračovala až k velkému francouzskému oknu na terasu. My jsme ji naopak zkrátili a oknu nechali prostor. Kuchyň jsme doplnili velkým nerezovým ostrůvkem, který funguje zároveň jako bar i jídelní stůl. A protože kuchyň má odpovídat tomu, kdo ji používá, nevymýšleli jsme vybavení pro každodenní tříchodové menu. Menší trouba, myčka na poloviční výšku a naopak vinotéka. Praktická hierarchie podle skutečného života. Na kuchyň navazuje obývací pokoj ve šikmině. Sedačku jsme nechali vyrobit přesně do prostoru pod střechou, zatímco vysokou stěnu komínového tělesa jsme využili pro televizi a krb na biolíh. Namísto boje se zkosenými stěnami jsme jim dali konkrétní funkci.
Ložnice, schodiště a všechno mezi tím
Ložnice dostala vlastní úzkou šatnu využitou až do špičky střechy. Prosvětluje a odvětrává ji malé šikmé okno ve štítu. Velkou postel jsme navrhli na míru a od podlahy ji opticky odlehčili spodním nasvícením. Pod schodištěm zbylo přesně tolik místa, aby tu vznikl čtecí kout s křeslem a policemi schovanými mezi knihami. Původní schodiště bylo příliš strmé, takže jsme ho odstranili celé. Nové jsme posadili na mohutnou středovou schodnici a doplnili stupni ze surové oceli. Nerezové madlo jsme rozdělili na dvě části a kotvili přímo do konstrukce schodiště. V bílém podkroví se z něj stal jeden z mála prvků, který se vůbec nesnaží zmizet.
Pokoj pro hosty o patro výš
Horní galerie není jen průchod kolem schodiště. Funguje jako druhý obývací prostor, domácí pracovna a podle potřeby také pokoj pro hosty. Přesunutím kotle do vestavěné niky jsme uvolnili místo dole pro větší koupelnu a na galerii ještě přidali menší šatnu na sezónní věci. Protože galerie přímo navazuje na ložnici, původní kovové zábradlí jsme nahradili sklem přes celou výšku. Prostor tak zůstává vizuálně propojený a neztrácí světlo. Když je nahoře někdo na návštěvě, stačí zatáhnout závěs a soukromí je vyřešené bez další příčky.
Černá koupelna otevřená do ložnice
Koupelna je nejtmavší částí celého bytu. Hmota koupelny a toalety je zvenku i zevnitř antracitová, takže mezi světlými podlahami a bílou konstrukcí podkroví funguje skoro jako samostatný vložený objekt. Velký sprchový kout jsme přes pevné kouřové sklo otevřeli směrem do ložnice. Uvnitř jsme kombinovali cementové a dekorativní stěrky, sklo, kov a surově pojatou nerezovou sprchu. Umyvadlo Glass Design se stříbrným povrchem připomínajícím zmačkaný alobal jsme si přivezli jako úlovek z milánského veletrhu.
Vstupní hala bez klasické skříně
Na půdní byt je vstupní hala překvapivě velkorysá. Jednu stěnu jsme proto využili pro vestavěný botník se sezením a zrcadlem, protější nechali otevřenou s jednoduchým nerezovým věšákem. Hlavní slovo tu ale dostala obrovská fotografie hlavy koně Ergona, který patří klientce. Nechtěli jsme jí konkurovat dalším nábytkem, takže zbytek vybavení zůstává záměrně jednoduchý. Technický charakter interiéru tu připomíná i žebrovaný radiátor a nábytek z leštěného kovu.
Co se schovávalo pod původní rekonstrukcí
Na začátku to vypadalo, že půjde spíš o úpravu interiéru než o skutečnou rekonstrukci půdního bytu. Po vystěhování se ale ukázaly křivé podlahy, zatékající okna a několik různých podlahových materiálů sjednocených jedním nátěrem – včetně dlažby v koupelně. Původní úpravy zkrátka zestárly výrazně rychleji, než by měly. Byt jsme proto nevylepšovali po povrchu. To, co nefungovalo, jsme odstranili a postavili znovu tak, aby další rekonstrukce nebyla potřeba jen proto, že něco bylo před lety jednodušší zamaskovat než vyřešit.
Rekonstrukce jako druhá šance
Na podobných projektech máme rádi právě moment, kdy už dům nebo byt někdo jednou vyřešil – a my můžeme zjistit, co z toho stojí za zachování a co je lepší bez sentimentu vyhodit. U Ostrovského jsme nezvyšovali počet místností ani se nesnažili dostat z každého metru další funkci. Naopak jsme půdnímu bytu nechali jeho velkorysost a upravili věci, které bránily tomu, aby se v něm dobře žilo. Podobně přistupujeme i k dalším REKONSTRUKCÍM. Nejdřív hledáme, co už v prostoru funguje. A potom řešíme, co musí pryč.
— Pojďme se potkat!
Máte podobný projekt, který byste s námi chtěli řešit? Vyplňte krátký dotazník a my se Vám ozveme!
19. 8. 2026