Rodinný dům KLÁNOVICE
Rekonstrukce rodinného domu v pražských Klánovicích začala trochu jako archeologie. Dům z osmdesátých let vznikal svépomocí a z materiálů, které byly právě k dispozici, takže jsme nikdy přesně nevěděli, co najdeme pod další vrstvou. O to jasnější ale bylo, co potřebuje: změnit dispozici, propojit kuchyni, jídelnu a obývací pokoj, otevřít ho více do zahrady a pustit dovnitř světlo.
Nejdřív jsme uklidili dispozici
Původní obývací pokoj, jídelnu a kuchyni oddělovaly příčky i rozdílné výšky podlah. Otevřeli jsme je do jednoho obytného prostoru, ale nesnažili se všechno násilně srovnat do roviny. Právě různé úrovně dnes určují, kde jedna část končí a další začíná.
V přízemí jsme také vybourali většinu parapetů a původní okna nahradili francouzskými. Dům se tím otevřel do zahrady a uvnitř je podstatně více světla. Jednoduchý základ z běleného dubu, bílé a šedé jsme nechali projít celým domem. Barvu dostaly hlavně prostory, kde se opravdu hodí – dětské pokoje a koupelna.
Obývák jsme nechali o tři schody níž
Obývací pokoj je proti jídelně zapuštěný o tři stupně. Místo abychom rozdíl složitě rušili, využili jsme ho. Hrana zvýšené podlahy se stala zázemím pro sedačku vyrobenou přesně do rohu místnosti.
Na sedačku navazuje krb na dřevo a proti němu knihovna, která odděluje obývací pokoj od pracovny. Jídelna zůstává výš a díky tomu má nad obývákem lehký nadhled. Doslova. Její zadní stěnu jsme obložili stejnými bělenými dubovými prkny, jaká jsou na podlaze. Protože jsme do místnosti nechtěli přidávat další skříň nebo příborník, převzala jejich vizuální roli celá stěna. Po stranách jsme ji jen lehce nasvítili.
Z garáže vznikla kuchyně
Kuchyně stojí v prostoru, který měl původně sloužit jako garáž. Zůstala po ní trojice malých oken – poměrně zvláštní sestava pro obytnou místnost, ale ideální nad pracovní desku. Nesnažili jsme se ji maskovat. Naopak jsme kolem ní postavili celou kuchyň.
Dlouhou bílou linku doplňuje samostatná spíž a vysoký příborník na protější straně. Varný ostrůvek jsme obložili bělenými dubovými prkny, která propojují kuchyni s podlahou a jídelnou. Stejné dřevo lemuje také dvojici lineárních svítidel nad ostrůvkem. Digestoř jsme schovali přímo do pracovní desky, aby nad ostrůvkem zůstalo jen světlo a výhled.
Provizorní patro muselo pryč
Dům měl původně dva vstupy – z ulice a ze zahrady. Druhý jsme zrušili a prostor bývalé chodby přidali pracovně. Po zvětšení oken se z ní stala jedna z nejsvětlejších místností v domě, což je pro pracovnu docela praktická vlastnost. Od obývacího pokoje i vstupní chodby ji odděluje jedno velké posuvné křídlo. Podle toho, kam se přesune, zavře buď pracovnu směrem k obýváku, nebo vstup do chodby. Knihovna prochází celou místností, obtáčí průchod a pokračuje dál do domu.
Nad schodištěm někdo v minulosti vložil dřevěné patro. Odstranili jsme ho a obnovili převýšený prostor nad schodištěm přes dvě podlaží. Najednou se otevřel pohled z horního patra až do pracovny a dovnitř se dostalo světlo z několika stran.
Koupelna za kouřovým sklem
Hlavní ložnici jsme umístili pod šikmou střechu v severním rohu domu. Vstupuje se do ní přes vlastní šatnu a přímo na ni navazuje koupelna oddělená kouřovým sklem.
Tady jsme bělený dub vystřídali americkým ořechem a klidnou bílou doplnili výraznou podlahou. Volně stojící vanu jsme postavili přímo k oknu. Když už má koupelna výhled do korun stromů, byla by škoda dívat se místo něj do zdi.
Tři kluci, tři baterie
Dětská koupelna slouží třem klukům, takže jsme ji nenavrhovali jako zmenšenou koupelnu pro dospělé. Místo několika umyvadel má jeden dlouhý žlab se třemi bateriemi. Každý má své místo a ráno se nemusí čekat ve frontě.
Betonové obklady jsme doplnili žlutými šipkami, které pokračují na skleněné příčce, nábytku i drobných detailech. Barva se objevuje také v dětských pokojích. Jeden dostal patrovou postel se schodištěm složeným z úložných boxů, druhý polstrovaný čtecí kout s vlastním světlem. Dětské prostory tak mohou být hravé, aniž by zbytek domu začal připomínat školku.
Rekonstrukce, ne kosmetická úprava
U domu z osmdesátých let málokdy stačí vyměnit povrchy a nábytek. Rekonstrukce rodinného domu obvykle znamená znovu promyslet dispozici, světlo i propojení se zahradou. A pokud původní dům přestává vyhovovat úplně, stojí za to nejdřív zvážit, zda dává větší smysl rekonstrukce domu, nebo novostavba.
— Pojďme se potkat!
Máte podobný projekt, který byste s námi chtěli řešit? Vyplňte krátký dotazník a my se Vám ozveme!
Petr - 28. 8. 2026