Půdní byt MALVAZINKY
U půdy nestačí počítat metry čtvereční. Mnohem důležitější je zjistit, kde se dá opravdu stát, projít, otevřít skříň nebo vystoupat po schodech. Na Malvazinkách tohle platilo dvojnásob. Horní patro se schovává pod nízkou střechou, takže právě výška rozhodla o tom, kam vůbec může vést schodiště a jak bude fungovat celý mezonet.
Místo boje se šikminami jsme je využili. Schodiště jsme postavili doprostřed dispozice, nízká místa obsadili nábytkem a horní patro nechali pro funkce, kterým menší výška nevadí. Dispozici tady diktuje střecha a dobrý návrh musí její omezení obrátit ve výhodu.
Schodiště uprostřed dispozice
Schodiště jsme nemohli posunout ke kraji dispozice jen proto, aby nepřekáželo. Nahoře bychom jednoduše vystoupali do místa, kde není dostatečná výška. Muselo tedy přijít doprostřed bytu. Když už má něco stát uprostřed obytného prostoru, nemá smysl předstírat, že tam není. Udělali jsme z něj hlavní prvek interiéru. Dubové stupně jsme vložili do černé ocelové konstrukce a z jedné strany nahradili klasické zábradlí dlouhými koženými lanky. Schodiště tak prostor rozděluje, ale nezavírá. Z jedné strany zůstává vstupní část, z druhé obývací pokoj a jídelna. Pod stupni jsme nenechali hluché místo. Vznikly tam úložné prostory a konstrukce tak dělá několik věcí najednou – spojuje podlaží, rozděluje dispozici a uklízí to, co nechcete mít na očích. Kožená lanka navíc nejsou náhodný efekt. Barevně navazují na dub a měděné detaily, které se objevují dál v interiéru.
Kuchyně pod šikminou
Kuchyně pod šikmou střechou má jeden poměrně jednoduchý problém: klasická horní řada skříněk se tam často nevejde. Můžete se s tím smířit, nebo si nechat nábytek navrhnout podle prostoru. My jsme zvolili druhou možnost. Dubová sestava nad pracovní deskou kopíruje šikminu a využívá i místa, která by u běžné kuchyně zůstala prázdná. Za výklopnými dvířky se navíc schovají malé spotřebiče, takže pracovní deska nemusí fungovat jako trvalá výstava mixérů, kabelů a nabíječek. Velký bílý ostrůvek přidává pracovní plochu i místo k sezení. Kuchyň díky tomu nemusí dohánět chybějící horní skříňky množstvím dalšího nábytku. A protože otevřený obytný prostor už má dost silný prvek ve schodišti, kuchyň jsme nechali materiálově klidnější.
Postel tam, kde se nestojí
Pod šikminou nemá smysl nutit člověka stát. Postel tam ale funguje velmi dobře. V ložnici jsme proto nízkou část střechy využili právě pro spaní a vyšší část místnosti nechali pro pohyb a navazující šatnu. Je to jednoduché rozhodnutí, ale právě taková rozhodnutí dělají rozdíl mezi půdním bytem, ve kterém neustále narážíte na střechu, a bytem, kde si její omezení skoro neuvědomujete. Bílé plochy a dubová podlaha drží pokoj světlý a klidný. Velké prosklení navíc vede přímo na balkon – stejně jako z ostatních hlavních místností bytu.
Koupelna začíná u umyvadel
V koupelně nás zajímalo hlavně to, co člověk skutečně potřebuje nejčastěji. Proto jsou hned u vstupu dvě umyvadla. Teprve za nimi pokračuje část s vanou a sprchou. Je to drobnost, dokud v takovém prostoru nezačnete každý den fungovat. Stěrky na stěnách a podlaze nechávají koupelnu vizuálně klidnou. Výjimkou je stěna u umyvadel, kde jsme použili černobílý mix dekorů. Do jinak střídmého interiéru přidává přesně tolik grafiky, kolik jsme chtěli. Dřevěná deska a velké zrcadlo pak koupelnu vracejí zpátky k materiálům použitým v celém bytě.
V horním podlaží je ještě druhá koupelna, která obsluhuje pokoj pro hosty a další část podkroví. I tady je dobře vidět, že druhé patro nebylo navržené jako několik „normálních“ místností vměstnaných pod střechu, ale podle toho, co se do konkrétní výšky skutečně vejde.
Dětský pokoj ve vestavěné stěně
Dětský pokoj využívá nízkou část jinak. Do vestavěné stěny jsme mezi skříně vložili čalouněnou niku – místo na čtení, hraní nebo zalezení ve chvíli, kdy je zbytek světa na chvíli nezajímavý. Nika je zároveň dalším příkladem toho, že u půdy není nízké místo automaticky ztracené místo. Jen mu musíte dát správnou funkci. Bílý nábytek doplňuje tlumená modrozelená a kresba bříz na stěně. Dětský pokoj je proto o něco hravější než zbytek bytu, ale pořád zůstává součástí stejného materiálového základu.
Půda, která byla schovaná nad bytem
Původní byt vznikl někdy v 80. nebo 90. letech a podkroví prakticky vůbec nevyužíval. Obytné místnosti končily rovným stropem, nad kterým zůstával celý prostor krovu schovaný a nepřístupný. Při rekonstrukci půdy jsme proto byt otevřeli až do konstrukce střechy a původní podhledy odstranili. Najednou se ukázal úplně jiný prostor – vyšší, vzdušnější a hlavně s možností vytvořit druhou úroveň bytu. Právě tím vznikl mezonet, ve kterém už není půda jen zbytkem nad posledním podlažím, ale plnohodnotnou součástí dispozice. Tohle je přesně ten typ zásahu, který u často rozhoduje nejvíc.
— Pojďme se potkat!
Máte podobný projekt, který byste s námi chtěli řešit? Vyplňte krátký dotazník a my se Vám ozveme!
19. 8. 2026