Interiér vily MORAVSKÁ
Původní projekt domu byl rozdělený na příliš mnoho místností. Na poměrně velké ploše tak vznikal překvapivě roztříštěný interiér. Takže jsme začali bourat hranice. Přízemí jsme otevřeli, kuchyni s jídelnou dostali do středu domu a vstupní hale dali rozměr, který odpovídá celé vile. A právě tady vznikl prvek, který interiér určuje nejvíc – schodiště. Ne jedno obyčejné rameno ke stěně, ale velká prostorová konstrukce se dvěma zrcadlovými nástupy. Přičemž jeden z nich nikam nevede. A přesně tak to mělo být.
Obývací pokoj bez hranic
Obývací pokoj jsme posunuli ke kraji dispozice, abychom měli jednu celou stěnu pro krb, televizi a nízký nábytek. Místo klasického televizního koutku tak vznikla dlouhá horizontální linka, která pokračuje až ke schodišti. Betonová struktura stěny zůstala přiznaná a před ni jsme vložili jednoduchý bílý objem krbu. Černý nábytek pod televizí pak plynule přechází do knihovny pod falešným ramenem schodiště. Obývák jsme od haly oddělili velkou skleněnou příčkou s posuvnými dveřmi. Prostor se tak dá zavřít, ale nikdy se úplně nerozdělí. Přes sklo zůstává čitelné schodiště, hala i světlo ze světlíku nad ní.
Kuchyně uprostřed všeho
Kuchyni jsme umístili přímo do středu domu. Ne ke stěně bokem od dění, ale mezi jídelnu, obývací pokoj a halu. Celou jsme postavili na kontrastu dvou hmot. Černá vysoká sestava se spotřebiči vytváří pozadí, před ní stojí bílý ostrůvek s pracovní deskou z umělého kamene. Žádné další materiálové vrstvení nebylo potřeba. Na kuchyni navazuje dlouhý jídelní stůl orientovaný směrem k terase a zahradě. Masivní bělené dřevo jsme doplnili tmavými koženými židlemi a volně zavěšenými svítidly. Stejný princip světel se pak opakuje i v hale, takže jednotlivé části přízemí spolu souvisejí, i když každá funguje trochu jinak.
Schodiště, které trochu podvádí
Velká hala potřebovala velké schodiště. Jenže skutečně jsme potřebovali jen jedno nástupní rameno. Druhé jsme si proto jednoduše vymysleli. Z obývacího pokoje proti skutečnému schodišti pokračuje jeho zrcadlový obraz. Vypadá jako další cesta do patra, ale končí u skleněné příčky. Místo chození po něm se do něj ukládají knihy. Obě ramena se při pohledu přes sklo skládají do jednoho celku a teprve od mezipodesty pokračuje schodiště opravdu nahoru. Je to vlastně malý architektonický podvod. Halu jsme navíc otevřeli přes dvě podlaží a shora ji prosvětlili kruhovým světlíkem. Pod ním stojí strom v pevném květináči a mezi jednotlivými úrovněmi visí dlouhé žárovky s betonovými objímkami. Schodiště tak není jen cesta do patra. Je to část domu, kterou člověk vnímá z několika míst zároveň.
Černá koupelna
Hlavní koupelnu jsme udělali téměř celou tmavou. Ne proto, aby působila efektně, ale protože jsme chtěli klidný prostor, kde budou fungovat hlavně proporce, světlo a několik světlých prvků. Do tmavého základu jsme vložili bílou volně stojící vanu, dvě bílá umyvadla a světlou dřevěnou desku. Sprchový kout zabírá celou šířku zadní části koupelny a odděluje ho jen pevné sklo bez dveří. Místo běžných koupelnových svítidel jsme použili zavěšené žárovky nad umyvadly, podsvícené zrcadlo a světlo při podlaze ve sprše. Právě u tmavé koupelny je světlo důležitější než další dekorace.
Ložnice schovaná v nábytku
Soukromou část domu jsme od obytného prostoru neoddělili jedněmi dveřmi. Přechází se přes pracovnu a průchozí šatnu, takže ložnice je od ruchu přízemí přirozeně odsunutá. Postel jsme vložili přímo do velké nábytkové stěny. Ta tvoří čelo, boční skříně i police a současně v sobě schovává vstup. Místo samostatně stojící postele a několika kusů nábytku tak vznikl jeden celek. Samotnou postel jsme orientovali směrem do zahrady. Protože když už má dům zahradu za oknem ložnice, byla by škoda dívat se po probuzení do skříně.
Interiér nezačíná výběrem sedačky
U tohoto interiéru vily jsme neřešili hotový dům, do kterého se měl jen vybrat nábytek. Změnili jsme dispozici přízemí, způsob propojení jednotlivých místností, schodiště, skleněné příčky, osvětlení i vestavěný nábytek. Právě proto dává smysl řešit interiér domu co nejdřív. Řada věcí, které později vypadají jako samozřejmá součást prostoru, se musí rozhodnout už ve chvíli, kdy se řeší samotná stavba.
Více o tom píšeme v článcích Proč návrh domu nestačí a Kdy začít řešit interiér.
— Pojďme se potkat!
Máte podobný projekt, který byste s námi chtěli řešit? Vyplňte krátký dotazník a my se Vám ozveme!
15. 8. 2026