Proč návrh domu nestačí

(a proč krásná architektura ještě neznamená dobrý interiér)

Návrh domu a interiér se v praxi často rozdělí

V ideálním světě vzniká dům i návrh interiéru domu jako jeden celek. V reálném projektu se to ale často rozdělí. Architekt domu řeší hmotu, dispozici, fasádu a stovky technických rozhodnutí, která s tím souvisí. Klient mezitím řeší všechno ostatní – a už tahle fáze je dost náročná sama o sobě.

Ve chvíli, kdy se dům „dokončí“, často dochází energie. Návrh interiéru domu se odsune na později. Začne se řešit bez kontextu, bez návazností, bez někoho, kdo by ho držel pohromadě. Výsledek znáte: dům zvenku funguje, ale interiér se skládá postupně, podle toho, jak přicházejí jednotlivá rozhodnutí.

Není to chyba. Je to fáze projektu

Tohle není kritika architektů. Je to realita procesu. Navrhnout dům je náročné. Dispozice, konstrukce, koordinace, detaily. Je logické, že právě tam jde většina energie. Návrh interiéru domu pak často zůstává „na potom“. Někdy vědomě, někdy jen proto, že už na něj nezbývá kapacita. Navíc ne každý architekt chce interiér řešit do detailu. Někdo ho nastaví jen rámcově, někdo ho nechá úplně na klientovi.

Výsledek pak není o tom, že by byl návrh domu špatný. Spíš o tom, že interiér domu nevznikl jako plnohodnotná součást celku.

Architekt domu a architekt interiéru. Je to o  spolupráci.

Přizvání architekta interiéru do projektu může na první pohled působit jako komplikace. Jako zásah do cizí práce. V praxi to ale funguje jinak. Architekt domu řeší celek zvenku. Architekt interiéru řeší celek zevnitř. Neopravujeme architekturu, nesnažíme se ji přepisovat. Naopak z ní vycházíme a navazujeme na ni. Když se tyhle dvě vrstvy dobře potkají, projekt se zpřesní. A zpětně to často potvrzují i samotní architekti, kteří dům navrhovali.

Kdy vstupuje do projektu architekt interiéru

Do projektů vstupujeme ve chvíli, kdy už má dům svůj návrh, nebo se právě staví. Někdy ve chvíli, kdy se začíná ukazovat, že interiér domu nemá jasný směr.

Typicky:

• dům je navržený, ale návrh interiéru domu se zatím neřešil
• stavba běží a začínají padat první „rychlá“ rozhodnutí
• klient má pocit, že se interiér skládá nahodile

Není to ideální moment. Ale je to realistický moment. Nezasahujeme do architektury domu. Tu respektujeme. Pracujeme s tím, co už vzniklo. Návrh interiéru domu ale bereme jako plnohodnotnou vrstvu projektu, ne jako vybavení, které se doplní na konci.

Kdy je ideální začít řešit návrh interiéru domu popisujeme podrobně v článku Kdy začít řešit interiér domu

Vila Lučiny – práce s konstrukcí domu v interiéru

U vily LUČINY byl návrh domu jasně definovaný, ale návrh interiéru domu měl původně směřovat k bezpečnému, až příliš klidnému řešení – bílý interiér a dřevěná podlaha. My jsme šli opačným směrem a využili konstrukci domu jako základ interiéru.

Betonové části jsme přiznali bez omítky, strop jsme neschovali do sádrokartonu, ale doplnili akustickou membránou s potiskem podle reálného detailu betonu. Dřevěnou podlahu nahradila výrazná umělecká stěrka a zásadně jsme změnili i schodiště – navrhli jsme ho jako vykonzolované z nosné stěny, se zábradlím v patře řešeným jako pokračování pohledového betonu místo původně uvažované bílé stěny a skla.

Lehce jsme upravili i exteriér. Klasickou bílou omítku jsme nahradili strukturovanou omítkou STO ve světle šedém, teplejším odstínu, která domu dala zemitější výraz. Důležité pro nás bylo i propojení interiéru se zahradou: ve spolupráci se zahradním architektem jsme navrhli venkovní plochy tak, aby navazovaly na interiér, a cortenové prvky v zahradě proto odpovídají cortenovému zábradlí hlavního schodiště v obytném prostoru.

Dům zůstal stejný. Ale interiér i navazující exteriér jsme posunuli z neutrálního řešení do výrazného, současného celku.

Vila Ohnivcova – detaily, které se nedají dohnat později

U vily  OHNIVCOVA jsme znovu pracovali s pohledovou konstrukcí betonu a nechali ji v interiéru naplno vyniknout. Betonové stropy daly prostoru výrazný charakter a zároveň ho zútulnily. Možná to zní proti intuici, ale právě pohledový beton umí vytvořit intimnější atmosféru než bílý sádrokartonový podhled.

Na tom je dobře vidět, proč se návrh interiéru domu musí řešit včas. Rozvody pro svítidla bylo potřeba připravit z horního patra tak, aby strop zůstal čistý, bez dodatečného vrtání a bez viditelných vedení.

Druhým klíčovým prvkem bylo schodiště. Navrhli jsme ho jako jeden betonový monolit a už dopředu bylo nutné přesně určit pozice svítidel ve stupních i uchycení zábradlí. To prochází přes tři patra jako průběžná tyčovina, nechává schodiště vyniknout a zároveň funguje jako bezpečnostní prvek pro děti. Interiér se tu nelepí na hotový dům. Vzniká spolu s ním.

Vila Osice – když interiér dotáhne i původní architekturu

Tahle starší realizace vily OSICE funguje dobře i dnes. A je pro nás důležitá i tím, že jsme se tu poprvé potkali s architektem domu, který si nás zpočátku prohlížel dost nedůvěřivě. Po dokončení nám ale přišel poděkovat, že jsme projekt dobře dotáhli. Přesně tohle je situace, o které mluvíme: další architekt v projektu nemusí znamenat problém, ale dobře zvládnuté pokračování.

Klient nás oslovil ve chvíli, kdy se projekt zasekl na konkrétním detailu – obloukové stěně u šatny. Navrhli jsme sem minimalistické ohýbané kouřové sklo, které problém vyřešilo bez zbytečné okázalosti.

Tím to ale neskončilo. Původně rozsekanou dispozici na jednotlivé místnosti jsme otevřeli do jednoho obytného prostoru. Obývací pokoj, kuchyně i jídelna se nově propojily se schodišťovou halou, která se stala skutečným srdcem domu. Uprostřed zůstal jeden nosný pilíř – betonový, ale obložený dřevem, takže místo technického prvku začal fungovat skoro jako kus nábytku.

Právě tady jsme poprvé naplno pracovali s odhalenou monolitickou konstrukcí. Dům byl od začátku navržený jako dvě do sebe zakousnuté hmoty – jedna zděná, druhá monolitická. Zděnou část jsme nechali omítnutou, monolitickou naopak přiznanou. Kontrast čisté omítky a surového betonu pak vytvořil jeden z hlavních motivů celého interiéru.

Co bylo monolit, zůstalo vidět. A interiér díky tomu nepůsobil jako dodatečná vrstva, ale jako přirozené pokračování domu.

Proč návrh domu nestačí 

Návrh domu řeší architekturu, dispozici a konstrukci. Návrh interiéru domu ale řeší, jak se v prostoru skutečně žije. Pokud interiér nevzniká souběžně s domem, často se řeší pozdě a bez návazností. Výsledkem je dům, který funguje zvenku, ale ne uvnitř. Návrh domu je základ. Bez něj to nejde. Ale sám o sobě nestačí.

Teprve ve chvíli, kdy se dotáhne návrh interiéru domu, začne dům fungovat jako celek. Ne jen jako architektonický objekt, ale jako prostor pro každodenní život.

Chcete vědět, jestli má smysl zapojit architekta interiéru do vašeho projektu?
Vyplňte krátký dotazník a podíváme se na to.

od Radky - 21. 4. 2026