Když se z designu stane show

Proč jsme se letos vrátili

Jak krásně by nám letos bylo, kdybychom do Milána přijeli zase až o týden později.

Po několika letech jsme se vrátili na samotný Salone del Mobile — a pochopili jsme, proč nám tehdy Milán bez veletrhu připadal mnohem příjemnější. Místo hledání inspirace jsme letos často stáli ve frontách, mezi instalacemi a davem lidí, kteří nepřijeli za nábytkem, ale za samotnou atmosférou design weeku. V roce 2022 jsme veletrh úplně vynechali a do Milána přijeli až po něm. Tehdy nám to přišlo skoro osvobozující. Žádné davy, žádné registrace, showroomy v klidu, možnost si všechno opravdu projít a vnímat. Psali jsme o tom tehdy tady.

Jenže po čase nám začalo být líto, že vlastně nevidíme samotné výstaviště. Přeci jen je Salone pořád největší událost svého druhu a člověk má pocit, že mu něco uniká. Tak jsme se letos vrátili. A asi jsme pochopili, proč nám tenkrát bylo tak dobře.

Design week jako městský festival

Nejde ani tak o design samotný. Přestože i k němu bychom letos měli výhrady. Mnohem silnější byl celkový pocit z celé akce. Z toho, jak moc se za pár let změnila. Salone už dávno není jen veletrh nábytku. Kolem původní akce vznikl obrovský organismus dalších design zón rozesetých po městě. A spolu s nimi úplně nový typ návštěvníků. Dřív člověk potkával hlavně architekty, designéry, obchodníky nebo výrobce. Dnes je Milán během design weeku spíš masová událost, něco mezi fashion weekem, festivalem a městskou poutí.

První šok přišel už na výstavišti. Velké značky se uzavřely samy do sebe. Obrovské stánky bez jediného průhledu dovnitř. Kolem tmavé stěny, před nimi fronta a u vstupu registrace. Možná se dovnitř dostanete. Možná ne. Někdy jen s předchozí pozvánkou. Někdy pouze jako obchodní partner. Paradoxně právě architekt se najednou ocitá trochu mimo hru. Nejsme přímý distributor ani dealer. Jsme až ten navazující článek, který produkty používá v reálných projektech. Cesta za inspirací se tak často smrskne na objevování menších nebo neznámých značek. A to samo o sobě není špatně. Občas tam člověk najde něco zajímavého. Jenže většinu těch věcí nakonec stejně není možné reálně použít v českých projektech nebo sem vůbec dostat.

A to bylo první zklamání.

Ve městě se ten pocit ještě znásobil. Díky našim partnerům jsme měli registrace na spoustu míst dopředu. Bez toho už dnes vlastně design week skoro nejde absolvovat. Jenže právě tam člověk pochopí, jak moc se celá akce proměnila.

Vedle showroomů nábytkářských značek dnes vznikají obrovské instalace firem, které s interiérem vlastně vůbec nesouvisí. Automobilky, módní domy, technologické firmy. A nedá se říct, že by to bylo špatně. Marketingově to funguje dokonale. Několikahodinové fronty táhnoucí se přes celé ulice jsou toho důkazem. Výsledkem je město přeplněné lidmi, kteří často nejdou za designem samotným, ale za zážitkem kolem něj.

Milán se během design weeku trochu proměnil v lunapark postavený na designu.

Když trendy začnou připomínat fashion week

Na jedné straně je obdivuhodné sledovat, kolik energie a peněz značky do prezentace dávají. Třeba Boffi každý rok kompletně promění celý showroom. Ať už si o výsledku myslíte cokoliv, ten objem práce je neuvěřitelný. Na druhé straně ale začíná být stále víc vidět něco, co je interiérovému světu trochu nebezpečné. Trend. A ne trend jako přirozený posun. Ale skoro módní vlna.

Letos například všude dominovalo dřevo, béžová, jemné struktury a velmi podobná estetika napříč značkami. Nejde říct, že by to bylo špatně nebo nenadčasové. Problém je spíš v tom, jak rychle se celé prostředí sjednotí do jednoho směru. A pokud vám ten směr zrovna nesedí, máte pocit, že jste na špatné sezóně.

Interiér ale není kabelka na jednu kolekci. Dům nebo byt neděláte na dvě sezóny. Je to prostředí, které má fungovat deset let a víc. Možná právě proto nám letos nejvíc chyběla rozmanitost.

Co nás pořád baví hledat

Ve výsledku nás vlastně méně zajímá samotný trend a mnohem víc jednotlivé nápady. Momenty, kdy někdo přijde s nečekaným detailem, materiálem nebo technickým řešením. Třeba venkovní keramická kuchyně. Nebo práce s atypickými materiály na místech, kde by je člověk nečekal. I my sami máme rádi podobné experimenty — ocelová dvířka, betonové stěrky nebo drátosklo v kuchyních.

Stejně zajímavé jsou technické novinky. Třeba v oblasti digestoří, i když člověk často tuší, že polovina prototypů se do výroby nikdy nedostane.

A pak jsou tu úplné drobnosti. Světlo, které by bylo obyčejným válcem, kdyby na něm nebyl jeden promyšlený detail. Materiál, který někdo použije úplně jinak, než bývá zvykem. Technické řešení, které není vidět, ale funguje dokonale.

Možná právě tohle nás na designu pořád baví nejvíc - chytré maličkosti.

Proč příště přijedeme zase až po veletrhu

Milán není špatně. Jen už asi není úplně pro nás. Z místa, kam jsme jezdili hledat nové produkty a inspiraci pro interiéry, se stal obrovský kulturní spektákl kolem designu. A možná je to přirozený vývoj.

My jsme letos pochopili, že nám vlastně víc vyhovuje Milán po veletrhu. Klidnější showroomy, prázdnější město a možnost dívat se na věci bez front, registrací a davů kolem. Takže příště si to nejspíš zase necháme až na týden potom.

A ještě jedno důležité poděkování - Stopka, Konsepti a DesignBath - kteří nám letos pomohli se vstupy a registracemi. Bez nich bychom pravděpodobně část týdne strávili ve frontách a druhou část blouděním mezi showroomy, kam se člověk bez správného kontaktu už skoro nedostane. I to vlastně docela dobře vystihuje, kam se dnes Milan Design Week posunul.

od Radky - 7. 5. 2026