Vila OSICE
Velkorysý interiér vily, kde jsme nechali dům mluvit. Beton jsme neschovali, konstrukce jsme přiznali a některé problémy jsme otočili v hlavní motiv. Projekt starý roky – a pořád aktuální. Přesně ten typ interiéru vily, který nevznikne bez architekta a už vůbec ne „na konci“.
Beton, který jsme neschovali
Tenhle dům stojí na kombinaci dvou světů. Část je klasicky zděná s omítkami, část je monolitický beton. A právě ten jsme nechali přiznaný. Ne jako efekt, ale jako princip.
Stěny, stropy, konstrukce – všechno, co bylo železobetonové, zůstalo odkryté. Do toho jsme dali stěrkovou podlahu, která to celé ještě víc spojila. Výsledkem není „industriální styl“, ale jasná čitelnost toho, z čeho je dům postavený.
Tohle rozhodnutí se nedělá při zařizování. Tohle je návrh interiéru domu, který vzniká ve chvíli, kdy se řeší konstrukce. V tomhle interiéru vily není beton dekor. Je to základ, na kterém stojí celý návrh.
Kuchyně a stůl bez podnože
Klient měl kuchyni už objednanou. My jsme ji nevyměnili. Jen jsme ji dotáhli. K ostrůvku jsme navrhli vykonzolovaný jídelní stůl – bez jediné nohy. „Levitující“ deska je kotvená do konstrukce ostrůvku, který jsme museli zesílit tak, aby to celé vůbec fungovalo. Není to detail. Je to zásah do návrhu. Přesně ten moment, kdy se ukáže, jestli interiér řeší architekt, nebo se jen skládají kusy nábytku vedle sebe. Detail, který ukazuje rozdíl mezi zařizováním a návrhem interiéru domu s architektem.
Domácí kuřárna
Na obývák navazuje kuřárna s vinotékou. Oddělená jen velkorysým otvorem a skleněnými posuvnými dveřmi. Uvnitř jsou police na víno z překližky a oceli, vinotéka, sezení. Nic složitého. To podstatné není vidět – samostatné odvětrání, které drží kouř mimo zbytek domu. Typ prostoru, který dává smysl jen ve chvíli, kdy se řeší celek. Bez řešení v projektu by tenhle prostor v domě prostě nefungoval.
Schodiště jako hlavní scéna
Schodiště jsme nebrali jako nutnost. Udělali jsme z něj dominantu. Masivní monolitická konstrukce, skleněné zábradlí, otevřený prostor přes dvě podlaží. Na podestě stojí designový radiátor – protože ten prostor si to může dovolit. Z haly je vidět oblouk šatny v patře. Detail, kvůli kterému nás klient oslovil. Původní architekt domu si s ním nevěděl rady. My jsme ho nechali vystoupit do prostoru a zavřeli ho do kouřového skla. Někdy není potřeba problém schovat. Stačí ho pochopit a udělat z něj pointu. V tomhle interiéru vily je to jeden z klíčových momentů.
Ložnice s hvězdnou oblohou
V kontrastu k hlavnímu prostoru je ložnice klidnější. Beton zůstává, ale doplňují ho měkčí vrstvy. Dominantou je světlo – jemná síť se skleněnými krystaly, která rozbije jinak strohý strop. Koupelna je oddělená kouřovým sklem, takže zůstává vizuálně přítomná, ale neotevírá se úplně. Za umyvadly je nerezová solitérní skříň. Detail, který si můžete dovolit jen ve chvíli, kdy máte dostatečný prostor. I tady je vidět, že interiér domu s architektem není o výběru prvků, ale o jejich vztazích.
Wellness bez katalogu
Wellness není o výběru produktů. Tady je to vidět. Sauna v běleném dřevě, vedle toho betonové umyvadlo, které jsme nikde nekoupili – vybetonovala ho přímo stavební firma. Každý kus originál. Sprcha a toaleta jsou oddělené jedněmi posuvnými skleněnými dveřmi. Jednoduché řešení, které šetří místo a funguje líp než dvě samostatné kabiny. Přesně ten typ detailu, který musí vzniknout ve fázi návrhu, ne dodatečně.
Tenhle interiér vily je ukázka toho, jak vypadá dům, když se interiér řeší s architektem od začátku. Vznikal zároveň.
A právě v tom je rozdíl mezi domem, který jen dobře vypadá – a domem, který opravdu funguje. Proč nestačí jen návrh domu? Více najdete v našem blogu.
Více o tom, jak k návrhu interiérů přistupujeme, najdete na stránce INTERIÉRY.
— Pojďme se potkat!
Máte podobný projekt, který s námi chcete probrat? Nechte na sebe kontakt a my se Vám brzy ozveme!
od Radky - 10. 3. 2026