Historický byt ÚJEZD
Historické byty mají často jednu velkou výhodu. Když se podaří pochopit jejich původní logiku, návrh začne vznikat skoro sám. Tady byla původní logika dávno ztracená. Rekonstrukce z předchozích let nerespektovala historické konstrukce ani prostorové vztahy. Malovaný dřevěný strop zůstal schovaný v zadní ložnici, kuchyně se tísnila v chodbě a hned za vstupními dveřmi následovaly dvě zbytečné chodby s několika výškovými úrovněmi. Jeden z nejkrásnějších bytů na Malé Straně působil překvapivě uzavřeně a nepřehledně.
Strop vyhrává
Obývací pokoj vznikl kolem nejcennější části celého bytu. Restaurovaný malovaný strop se stal novým středem dispozice. Hned při bourání nás ale čekalo překvapení. Příčka, kterou jsme chtěli odstranit, nebyla nosná. Přesto držela historické konstrukce pohromadě. Strop jsme proto podepřeli novou ocelovou traverzou, která převzala jeho zatížení, ale v interiéru téměř zmizela. Do středu místnosti jsme navrhli plynový krb. Vedle něj stál komín v tak špatném stavu, že jsme jej místo bourání stáhli ocelovými obručemi a nechali přiznaný. A pak přišla největší odměna. Pod omítkou se objevila středověká kamenná zeď. Nechtěli jsme ji zaplnit světly. Proto ji osvětlují pouze skrytá svítidla integrovaná do nábytku. Podobný princip odhalování historického zdiva jsme použili také při rekonstrukci HRADBY , kde se původní kamenné konstrukce staly hlavním motivem schodiště.
Jeden byt, dva světy
Stačí projít několik kroků a atmosféra bytu se úplně změní. Dvorní část stojí na kameni, malovaném stropu a středověké atmosféře. Směrem do ulice přebírají hlavní roli vysoká špaletová okna, štukové stropy a světlo. Právě tenhle kontrast nás na historických bytech baví nejvíc. Historické stěny nemají být dokonale rovné. Mají být uvěřitelné. Proto jsme na všech původních konstrukcích použili tradiční kletované vápenné omítky. Nové prvky jsme naopak ponechali čisté a hladké. Současná architektura nemá důvod předstírat, že tu stojí několik století. Nové dubové podlahy jsme nechali ručně bělit, kartáčovat a jemně opracovat dlátem, aby získaly přirozenou patinu. Štukové stropy nechává vyniknout subtilní závěsné svítidlo a téměř neviditelné mikrobodovky.
Místo pro klid
Ne každá místnost musí být obývák. Rohovou část bytu jsme záměrně nepropojovali s obytným prostorem. Mohutné historické nosné zdi jasně určovaly její charakter a nebyl důvod s nimi bojovat. Místo další společenské místnosti vznikla pracovna. Prostor na soustředěnou práci, ale také jedno z nejpříjemnějších míst v celém bytě. Stačí si sednout do křesla u okna s knihou a člověk pochopí proč. Celý byt přitom funguje jako nenápadná technologická laboratoř. Chytrá domácnost ovládá osvětlení, stínění i přednastavené scénáře, reproduktory jsou ukryté ve stěnách a další technologie mizí v nábytku nebo pod povrchy. Historický interiér jsme nechtěli zaplnit obrazovkami, ovladači a blikajícími prvky. Moderní technologie mají pomáhat. Ne být vidět.
Za zavřenými dveřmi
Právě tady jsme nad dispozicí strávili nejvíc času. Historické konstrukce nám nechávaly jen minimum možností a právě kolem ložnice bylo potřeba kompletně přeuspořádat koupelny. Nakonec se ale ukázalo, že právě omezení vedla k nejlepšímu řešení. Ložnice přestala být jen místem na spaní. Vznikl soukromý prostor, kde se potkává koupelna, sauna i domácí kino. V jednom z hlubokých výklenků vznikla sauna a volně stojící vana před oknem dostala jemně štěrkovaný povrch připomínající opracovaný kámen. Ze stropu se spouští projekční plátno, které večer promění ložnici v domácí kino a přes den zároveň funguje jako blackout. Jedno řešení, dvě funkce. Na ložnici navazuje koupelna en suite. I tady jsme pod vrstvami omítek objevili původní kamenné zdivo. Nepřekryli jsme ho ani nezaplnili detaily. Jeho strukturu zvýrazňuje pouze nepřímé světlo z podsvětleného zrcadla. Někdy stačí přidat světlo. Všechno ostatní už tam bylo několik století.
Každý centimetr
Do nové dispozice se nám podařilo vložit ještě druhou koupelnu a samostatnou toaletu. Obě místnosti jsou úsporné, ale nic jim nechybí. Každý centimetr tu má svůj důvod. Největší pozornost jsme věnovali sprchovému koutu. Kouřová skleněná zástěna má nepravidelný tvar, který na první pohled působí jako výtvarný prvek. Ve skutečnosti vznikal mnohem praktičtěji. Kopíruje pohyb člověka při průchodu, chrání prostor před odstřikující vodou a nechává koupelnu otevřenou a vzdušnou. Její tvar neurčila estetika. Určila ho lidská postava. Stejnou pozornost jsme věnovali i detailům. Nechtěli jsme, aby nové materiály působily staré. Chtěli jsme, aby vedle těch historických působily přirozeně. Dlažby a obklady jsme skládali z různých formátů a použili omlácené spáry, aby nepůsobily jako nově obložená koupelna, ale jako přirozená součást historického domu.
Nikdy nevíte předem
Rekonstrukce historických domů máme rádi právě proto, že se nedají naplánovat do posledního detailu. Nové stavby člověk nakreslí na čistý papír. Rekonstrukce začíná tím, že postupně odkrývá jednotlivé vrstvy domu. Každý den může přinést překvapení. Někdy objevíte malovaný strop, jindy středověkou kamennou zeď. A občas také konstrukci, která drží pohromadě jen silou vůle. Postupujeme proto vždy krok za krokem. Nejdřív dům posloucháme a teprve potom navrhujeme. Možná je to trochu jako otevírat bonboniéru. Nikdy přesně nevíte, co bude uvnitř. Jenže u historických domů bývá uvnitř často něco mnohem cennějšího než čokoláda. Pokud vás zajímá náš přístup k podobným projektům, podívejte se také na stránku Rekonstrukce historického bytu. Tam podrobněji popisujeme, jak přemýšlíme o obnově historických interiérů.
— Pojďme se potkat!
Máte podobný projekt, který byste s námi chtěli řešit? Vyplňte krátký dotazník a my se Vám ozveme!
Petr - 31. 7. 2026