Dva byty z 30. let, celé jedno patro a možnost začít s dispozicí téměř znovu. Při rekonstrukci bytu na Letné jsme oba původní byty spojili do jednoho velkorysého rodinného bydlení a jasně oddělili společnou a soukromou část. Směrem do ulice jsme soustředili hlavní obytné prostory, ložnice a dětské pokoje zůstaly stranou každodenního provozu. Interiér jsme postavili na běleném a kouřovém dřevu, tmavě šedých stěrkách a černých detailech. Materiálech, které nepotřebují být každých pár let znovu aktuální.
Spojením dvou původních pokojů vznikl obytný prostor o velikosti téměř sedmdesáti metrů čtverečních. Nechtěli jsme z něj ale udělat jeden obrovský pokoj zaplněný nábytkem, proto jsme ho rozdělili na tři místa s různým způsobem používání: jídelnu, část s televizí a hlavně prostřední herní zónu.
Právě ta se stala skutečným středem bytu. Sedačky jsme otočili k sobě kolem velkého konferenčního stolku, ve kterém je schované množství úložných prostor na společenské hry. Televize tu tentokrát není automaticky hlavním bodem obýváku. Mnohem důležitější je místo, kde se dá sedět proti sobě.
Jídelna navazuje na obytnou část, ale má vlastní jasně vymezené místo. Velký stůl pro deset až dvanáct lidí počítá s tím, že byt nebude fungovat jen pro každodenní rodinné večeře. Doplnili jsme ho samostatným příborníkem přes celou stěnu, takže všechno potřebné nemusí končit v kuchyni.
Při propojení původních místností se navíc odkryly nosné sloupy. Místo abychom je schovávali, nechali jsme je v prostoru viditelné a zvýraznili je stěrkou. Celou obytnou část pak od ostatních pokojů oddělují prosklené stěny v tmavých dřevěných rámech. Světlo tak může pokračovat dál, i když jednotlivé místnosti zůstávají skutečně oddělené.
Kuchyň jsme na rozdíl od většiny současných interiérů nespojovali s obývacím pokojem. Umístili jsme ji samostatně do středu dispozice, odkud je dobře dostupná jak z jídelny, tak ze vstupní a soukromé části bytu.
Velký pracovní ostrov funguje jako další místo pro rychlé jídlo i vaření ve více lidech. Kombinace bílých ploch, tmavého dřeva a černého kamene navazuje na materiály použité v celém bytě, aniž by kuchyň potřebovala být součástí hlavního obytného prostoru.
Domácí pracovnu jsme oddělili od hlavní obytné části další prosklenou stěnou v tmavém dřevěném rámu. Přes den tak zůstává vizuálně propojená s bytem, ale ve chvíli, kdy je potřeba pracovat nebo někoho ubytovat, se dá jednoduše zavřít.
Na rozdíl od světlého obývacího pokoje jsme pracovnu záměrně udělali tmavou. Kouřové dřevo, tmavé stěny a vestavěný nábytek z ní dělají samostatný prostor, který příležitostně funguje i jako pokoj pro hosty.
Soukromá část bytu má úplně jiný provoz než velký společný prostor. V hlavní ložnici jsme proto mohli ubrat nábytek a pracovat spíš s materiály, světlem a textilem. Čalouněná postel, tapeta přes celou stěnu a nepřímé osvětlení schované za závěsy připomínají komfort hotelového pokoje, jen bez hotelové anonymity.
Na ložnici přímo navazuje vlastní koupelna, takže rodičovská část může fungovat téměř samostatně.
Hlavní koupelnu jsme drželi v tmavých odstínech a místo klasických obkladů použili stěrky. Dvě samostatná umyvadla, velká sprcha a tmavé dřevo navazují na materiálovou kombinaci celého bytu.
Toaletu s bidetem jsme schovali mimo hlavní pohled za částečnou příčku. Koupelna tak může zůstat otevřená směrem k ložnici, aniž by bylo při každém pohledu z postele vidět úplně všechno.
U rekonstrukcí bytů nás nejvíc zajímá, co může stávající dispozice nabídnout dál. Někdy stačí několik přesných zásahů, jindy – jako tady – spojení dvou bytů úplně změní způsob, jakým se prostor používá. Další naše interiéry i kompletní rekonstrukce najdete v dalších realizacích.
— Pojďme se potkat!
Máte podobný projekt, který byste s námi chtěli řešit? Vyplňte krátký dotazník a my se Vám ozveme!
Radka - 11. 8. 2026