Prvorepublikový byt se vším, co k němu patří. Velké místnosti, vysoké stropy a světlo, které dnes v nových bytech většinou chybí. Nechtěli jsme z něj dělat kulisu na první republiku. Stačilo nezničit to, co tam fungovalo už skoro sto let. Okna zůstala schválně obnažená. Bez těžkých vrstev okolo. Celý interiér jsme pak postavili na zaoblených tvarech a měkkých objemech nábytku. Oblouky se opakují napříč bytem — od kuchyně přes jídelní stůl až po světla inspirovaná 30. lety. Byt je barevně klidný schválně. Ne proto, aby byl nenápadný, ale aby v něm mohlo fungovat umění, objekty a věci, které si majitelé za roky přinesli.
Zaoblené nejsou jen hrany. Zaoblené jsou celé hmoty nábytku včetně vysokých skříní. Velká kuchyně díky tomu nepůsobí tvrdě ani těžce. Na všechny skříně jsme použili speciální strukturovanou dýhu složenou z půlkruhových profilů. Povrch reaguje na světlo úplně jinak než klasická hladká dýha a mění se během dne.
Barvu dřeva jsme ladili přímo podle podlahy. Přesně tomu jsme chtěli předejít — situaci, kdy je v interiéru několik různých odstínů dřeva vedle sebe a celé to začne působit chaoticky. To je častý problém interiérů, které se snaží být za každou cenu „teplé“. Kámen jsme naopak nechali téměř bez efektu. Klidná šedá plocha funguje jako protiváha k výrazné struktuře nábytku.
Dominantou prostoru je ostrůvek, kde se geometricky protínají dva ovály. Stejný princip se opakuje i na jídelním stole. Velké objemy díky tomu působí lehčeji a celý prostor plyne mnohem přirozeněji než při práci s klasickými pravoúhlými tvary. Nad ostrůvkem visí chromová svítidla inspirovaná 30. lety. Ne jako retro dekorace, ale jako přirozená součást bytu, který v té době vznikl.
Televize tady chybí schválně. Ve stropě je skryté projekční plátno, které zmizí ve chvíli, kdy není potřeba. Obývací pokoj musí fungovat hlavně pro obrazy, objekty a sbírky. Proto jsme celý interiér barevně stáhli skoro na minimum. Kdyby byl výrazný samotný prostor, umění by přestalo fungovat. Velkou roli hrají i závěsy přes celou výšku místnosti. Pomáhají světlu, akustice a zároveň zjemňují jinak velkorysé proporce bytu.
Ložnice není oddělena klasickou příčkou. Hranici vytváří až vestavěný nábytek. Byt díky tomu zůstává otevřený a vzdušný i v části, která má fungovat intimněji. Stejný princip se opakuje i v materiálech — tmavé dřevo, textilie a minimum dalších vrstev.
Terasa navazuje na klid celého bytu. Nepotřebovali jsme z ní dělat další obývák venku. Stačilo pár věcí, dobré světlo a místo, kde se večer otevře víno.
— Pojďme se potkat!
Máte podobný projekt, který byste s námi chtěli řešit? Vyplňte krátký dotazník a my se Vám ozveme!
Martina - 25. 3. 2026