Na kruhovém objezdu v Oltyni vznikla kavárna, od které nečekejte roztomilou kavárnu s drobnostmi na policích. Klient nás oslovil s prostorem v nedokončené hrubé stavbě původně zamýšleného rodinného domu nebo chalupy. Právě podobné situace nás zajímají nejvíc – když stavba přestává dávat smysl ve svém původním využití, ale zároveň má potenciál pro úplně novou roli. Místo snahy všechno zakrýt a převléct do líbivého interiéru jsme se rozhodli jít opačnou cestou. Využít to, co už bylo na místě, a postavit na tom interiér, který bude finančně dostupný, ale přitom silný, zapamatovatelný a jiný. Atmosféru tady nevytváří dekorace. Vzniká z konstrukce, světla a přiznaných materiálů.
Základním rozhodnutím bylo nechat hrubou stavbu co nejvíc mluvit. Příčky i stropy zůstaly bez omítek, se stopami po zdění i s přiznanou strukturou materiálu. Nechtěli jsme z toho udělat efekt rozestavěného prostoru, ale plnohodnotný hotový interiér. Proto jsme všechny tyto konstrukce sjednotili jedním barevným nátěrem. Díky tomu v prostoru zůstala hrubost a plasticita, ale zmizel pocit nedokončenosti. To, co by se jinde schovávalo, se tady stalo hlavní kvalitou.
Betonové tvárnice pro ztracené bednění jsme použili jako jeden z hlavních motivů celého interiéru. Po otočení o devadesát stupňů z nich vznikla otevřená, perforovaná struktura, která funguje jako dělící prvek, filtr i prostorová dekorace. Světlo přes ni prochází, prostor zůstává propojený, ale zároveň se jemně člení. Hrany jsme zakončili plechovým lemem, který hrubý materiál zpřesňuje. Stejný princip jsme použili i na baru, takže nejde o solitérní detail, ale o systém, který drží celý interiér pohromadě.
Většinu prodejních a výstavních regálů jsme neřešili jako klasický obchodní nábytek. Navrhli jsme je z roxorových konstrukcí a masivních dřevěných polic, tedy ze stejných jednoduchých a poctivých materiálů, na kterých stojí celý prostor. Roxor se tu nepoužívá skrytě jako výztuž, ale přiznaně – jako jemný ocelový rastr, který regály odlehčuje a zároveň jim dává jasný řád. Masivní police do toho vnášejí hmotu a přirozený kontrast. Výsledkem je vybavení na míru, které nepůsobí jako vložený nábytek, ale jako přirozené pokračování stavby.
Původní malá okna, která by odpovídala spíš chalupě nebo rodinnému domu, jsme nahradili velkými prosklenými plochami. Prostor se tím zásadně otevřel a získal úplně jiný kontakt s okolím. Kavárna je díky tomu dobře čitelná zvenku a funguje jako přirozené lákadlo pro projíždějící. Velké výlohy zároveň přivádějí dovnitř dostatek denního světla, které zvýrazňuje strukturu hrubých stěn, betonových tvárnic i přiznaných technologií. Podobně jsme pracovali i s průhledem do zázemí, kde je vidět červený pražící stroj – výrazná součást provozu i interiéru zároveň.
Pražírna Oltyně je pro nás ukázkou toho, že i zdánlivě nesmyslný nebo nedokončený objekt může získat nový smysl. Ne přes složitá gesta, ale přes přesné rozhodnutí, co zachovat, co přiznat a co doplnit. Právě v podobných rekonstrukcích a přestavbách je nejvíc vidět, jak silný může být prostor, který nevzniká od nuly, ale z toho, co už na místě existuje.
Zajímá vás, jak k podobným projektům interiéru přistupujeme? Přečtěte si o tom více zde v části REKONSTRUKCE, je to naše oblíbená disciplína.
— Pojďme se potkat!
Máte podobný objekt, který nedává smysl ve svém původním využití? Právě v takových projektech vznikají nejzajímavější řešení. Vyplňte tento stručný dotazník, dejte nám vědět něco málo o Vašem záměru a my se Vám brzy ozveme.
od Radky - 16. 3. 2026